Kiss Blog - Borek Kapitančik
Hokejový týden, aneb Jak na drůbežáře
15.5.2011
Upozornění: tento blog NENÍ politicky korektní !
Je neděle, poslední den hokejového mistrovství v Bratislavě, ve 3.minutě druhé třetiny utkání o bronz s týmem dvouhlavé slepice vstřelil Petr Průcha vyrovnávací gól na 3:3 a kdybych měl teď shrnout, jakých to bylo sedm dní se sportem, který můžu coby pohybový antitalent jen obdivovat, řekl bych - radostných. I přes tu prohru se Švédy.
Zinověv, Morozov,Kalinin..??? Tak to už chybí jenom Kameněv a Trockij !
Možná si řeknete: „..on, který každý pohyb rychlejší než chůze považuje za ponižující, zrovna on bude psát o sportu ?!?...". Ano, inspiroval jsem se. Stejně jako mluvčí Hradu nebo středočeský hejtman se nenechávají nijak svazovat svým intelektovým stropem, tak ani já necítím nutnost umět se byť jen udržet v klidové poloze na bruslích, abych do toho mohl kecat...
Červenka dal na 4:3 !
On to byl vlastně víc než týden, po který jsem nevěřícně zíral na televizní obrazovce na to, jak kráčeli naši hokejisté bez klopýtnutí turnajem. Na ty výkony proti zabetonované obraně Němců, na tornádo proti Finům, na dlouhé minuty bez přerušení hry, kdy se naši proháněli po ledě proti Slovákům, skvělé výkony Ondřeje Pavelce... Neskákal bych za povzbuzování velkoplošné obrazovky na náměstí, protože „..kdo neskáče, není Čech..". Na autě jsem neměl vlaječku. Ale zase jsem byl jednou díky tomu, že někdo jiný z naší smečky umí nějakou věc nejlíp na světě hrdý.
Krása ! Rachůnek prohodil Aršulina plexisklem !
Před týdnem jsme se na šampionátu potkali s Rusy poprvé. Už skoro 40 let vnímám každé (nejen hokejové) utkání s nimi jako něco víc, než jen sportovní mač. Paradoxně - historie čísla, které nosí Jágr na zádech by se dnes musela tiskacími písmeny vysvětlovat drtivé většině hráčů sborné komandy- Takže když jsem viděl, jak se Rusové po ledě plouží, jak nevědí, kde je puk, jak se trenér Bykov tváří stejně jako kdysi jeho předchůdce Tichonov (zhruba tak asi vypadal Čingischán dumající o čistce mezi generály), moje srdce plesalo. Když jsem viděl likvidační ruské fauly výše zmíněného jaderného fyzika, řval jsem slova, která jsem už dlouho nepoužil.
Červenka mně donutil zařvat už popáté a morjaky v hledišti čumí jak politruk na mýdlo !
Možná si řeknete: „..Stařec ! Zase ukazuje, že žije v minulosti !.." Jak se to vezme. Bylo by to na samostatný blog, ale nechci zdržovat sáhodlouhým rozborem. Takže jen - myslím, že Rusové, ať je u kormidla Liliputin nebo Stokurev, nikdy neztratí svoje imperiální choutky. Nikdy nevynechají možnost zabrat cizí území (i když se konají olympijské hry a měla by se dodržovat zásada, kterou respektovali už staří Řekové - „Ekecheria" - klid zbraní), nikdy je nepřejde chuť zavírat kohoutky ropovodů a plynovodů a nikdy nebudou považovat za rovnocenného partnera někoho, kdo se s nimi nemůže poměřovat co do velikosti armády, území a nerostných nalezišť.
5:4 a Patrik Eliáš u mantinelu..škoda, že tomu Kulometinovi nenapálil větší ďahu ..
Začíná třetí třetina utkání o bronz. Vedeme o gól a já si tak říkám, kdyby naši hráli aspoň tak dobře jako v té druhé ! Nebo jako proti Američanům ! Celý ten týden, kdy naši hokejisté směřovali k finálovým bojům, jsem víc než kdy jindy sledoval speciální hokejové zpravodajství naší zpravodajky Jany Pokorné, naší babičce a mé ženě jsem vysvětloval co je to ofsjad a tím pádem coby „odborník" odpovídal na rodinou cyklicky pokládanou otázku „jak to tipuješ ?" a poslušen pohanských tradic třikrát dvacet minut držel pěsti.
Jan Marek se konečně trefil ! 6:4 !
Bude se večerní finále hrát na stejném ledě ? Nic proti Švédům a Finům, ale samotný výsledek mě vlastně ani moc nezajímá. Ale - možná byste mi to (stejně jako mnohá jiná tvrzení v tomto blogu) coby větší odborníci vyvraceli a vyvrátili, ale z toho, co jsem viděl v televizi bych řekl, že pokud s něčím měli problém všechny týmy, byla to kvalita bratislavského ledu. Vidět rozhodčí, jak v pauze minerálkou a pukem vyrovnávají led v brankovišti, to pro mě bylo něco nového. Zeptám se na to Hubáčka, pokud se za námi letos zase přijde podívat při našem živém vysílání na Svoboďáku...
4 minuty do konce. Že by už Rusové nevěděli co dál ?!
7:4 do prázdné branky ! V tuhle chvíli by se v dřívějších dobách ruskému trenérovi honila hlavou otázka, které město na Sibiři si má vybrat...Nevadí mi, že jsme neobhájili zlato, DĚKUJU ZA TEN TÝDEN ! MÁME BRONZ! POKLONA VŠEM Z NAŠEHO TÝMU !
