Kiss Blog - Borek Kapitančik
Poli kalá !
11.7.2010
Raději hned na začátku - nadpis, který jsem použil znamená v řečtině něco jako naše „všecko super...", „jde to bezvadně..."a podobně. A jak už je vám asi jasné, je to můj pozdrav vám všem z Řecka a zároveň zpráva o tom, jak se naší čtyřčlenné jednotce čítající mou ženu, dva (prepubertální a adolescentní) syny a mě v zemi demonstrací za 16.plat a odchod do důchodu v 55 letech vede.
Nutno poznamenat, že před mým dlouho dopředu avizovaným odjezdem na slunný ostrov Kréta se mí kolegové a posluchači rozdělili na zhruba tři tábory: v čele jednoho, toho, který mi dovolenou pokud možno co nejdál přál, se coby symbolický vojevůdce vyjímal Ondra Novák. Sám už letos žhavé jižní slunce na Rhodosu ochutnal, několik stovek eur tam za odtah vozu zabořeného v písečné duně ponechal, kancelář bude mít dva týdny sám pro sebe a nebude se coby můj šéf muset obávat, co nepřístojného pustíme já nebo Eda do vysílání. Do této skupiny řadím tak trochu i našeho nejdůležitějšího kolegu, technika Radima (ten, který denně osobně ve vlastních rukou drží náš vysílač, a to je při jeho strachu z výšek obdivuhodné). Ten sice ještě letos u moře nebyl, ale asi ho to ani neláká. Jak sám tvrdí: „...my bubeníci potřebujeme k rekreaci jen basu vychlazených piv...".
V čele druhého, trochu závistivého, ale přece jen přejícího šiku rozhlasových borců stojí zázračný zvukový technik Pavel. On by rád vyměnil své útulné, klimatizací nepoznamenané studio za rákosem a banánovými listy zastřešený bar s kvalitní soustavou výčepní techniky dodávající vychlazené pivo Mythos v potřebných množstvích, ale do jeho odjezdu zbývá ještě nějaký ten týden (mimochodem - jen málo z vás si asi dokáže představit, jak hektický je jeho pracovní život poté, co zveřejní datum své nepřítomnosti a naše obchodnice, ty které živí inzerce našich klientů, chtějí do té chvíle všechny reklamy nahrát pokud možno včera a v pěti verzích, aby si zákazník mohl vybrat pokud možno tu původní...). Nicméně tento typ mých kolegů, které ještě několik turbulencí v letadle čeká, je pořád ještě typem přejícím. A zahrnout se do jejich řad dá třeba i Jana Pokorná, která v sobě stále živí naději, že se letos za ty prachy dostane aspoň někam k rybníku a proprší ji jen polovina jejího volna.
Ten v principu třetí tábor, tábor nepřejícníků, jsem si pracovně rozdělil na dvě podskupiny. Jednu jakákoli moje zmínka o slunci, písku a kterékoliv řecké slovo znechutí natolik, že utnou veškerou komunikaci a odcházejí hledat spřízněné duše do tělocvičny. Ti druzí mně taky nenávidí. Ovšem v tomto případě nikoliv proto, že jsem je nevzal sebou, aby na Krétě šířili evangelium Zumby, ale proto, že s tou svou dovolenou otravuju do vysílání rádia i mimo něj už víc, než půl roku.
V tuto chvíli ale musím příslušníkům všech zmíněných kast oznámit: „Poli kalá !" Jinými slovy (pro ty první): všechno jde výborně a až se vrátím, budu odpočatý, klidný a nebudu vyvádět, ani když mi na záda naložíte dalších devět navzájem souvisejících soutěží a rubrik, které se musí odvysílat v přesně stanoveném úseku a za přítomnosti sponzorské delegace.
Pro ty druhé: poli kalá, těšte se, protože kvalita řeckého piva (i toho v plechovkách) alespoň neklesá a ceny lihovin a originálních kabelek se jmény světově známých návrhářů prodávaných afroevropany přímo na pláži nijak závratně ani díky ekonomické krizi nestouply.
Těm třetím: o nějakých demonstracích či nepokojích tady nemůže být ani řeč. Vím, že vaše naděje, že při tomto druhu zábavy dostanu do hlavy dlažební kostkou či koktejlem soudruha Molotova, jsou touto skutečností notně zkrušeny, ale třeba se mnou ještě praští o břeh nějaká větší vlna a já se možná někdy v budoucnu proměním v citlivého, genderově korektního a chápajícího člověka, který se nebude přejídat, terorizovat svá játra ouzem a metaxou a své bližní uštěpačnými poznámkami a oddám se plně fyzickému pohybu a studiu výslovnosti a etikety. Jinak řečeno, ještě to může dopadnout dobře, nevzdávejte naděje, poli kalá!
A jak se nám tady vlastně vede ? Jak už jsem skromně naznačil - všechno je tak, jak má být a ještě lepší. Snad v tom hraje jistou roli i to, že dnes už není problémem najít si v dostatečném předstihu pomocí služeb jako Google Earth, Travelguide a internetu vůbec, vyčerpávající informace o tom, do jakého hotelu, letoviska a k jakému pivu jedete, snad je to tím, že tak nějak podvědomě tíhnu k přístupu Řeků, pro které je dostatečně přesným časovým údajem o chvíli převzetí pronajatého vozidla slovo „siméra", tedy „dnes" (a většinou to i vyjde) a v neposlední řadě hraje svou roli i souhra šťastných náhod. Jak si asi dokážete představit, nic tolik nepotěší duši mladého voyeura jako fakt, že výhled z apartmánu na západní straně je situován přímo proti několikapatrovému hotelu s hodně, hodně velkými francouzskými okny (snad jen to dvanáctileté děvče mělo při svém tanečním projevu na hudbu Britney Spears použít jiný, snad tříčtvrteční taneční krok). A nic na tom nezmění ani fakt, že některé z protilehlých partají jsou potvrzením nutnosti uvádět v pasech vyplněnou kolonku „sex".
Takže, jak říkám, až na několik drobností, poli kalá ! Těmi drobnostmi je například zármutek mé ženy nad tím, že si v zápalu boje nad kartami pexesa omylem lehla na nesprávnou stranu postele a zlomila své citrusové dřívko, určené k zatlačování kůžiček při japonské manikúře. V řecké televizi jsem se ale třeba společně se svým devítiletým synem seznámil s několika novými skutečnostmi. Například, že v animovaných pohádkách zde není nijak výjimečná existence mořské hvězdice, která nosí slipy a zeleně pruhované vosy, která žije v domečku z kravince (eufemisticky řečeno). Nebo, že existuje televizní kanál, na němž se nepřetržitě provozují řecké národní tance a 24 hodin denně na něm místní borci vyhrávají na nástroj bouzouki, aniž by se jim objevil jediný mozol na horních končetinách a zmizel utrápeně zasněný výraz z tváře.
A pozor! Právě jsem se díky tomu, že během dovolené má člověk tak nějak víc času na své bližní, dozvěděl od malého Davida a mé ženy věc zásadního významu. Na jeho otázku pronesenou po odstranění uzávěru jakéhosi vitaminového přípravku pro podporu krásy: „...proč léky smrdí ?", jsem se dozvěděl: „...protože jsou vyrobený ze smradlavých surovin (cholin, sójový protein, fosforečnan vápenatý) - jak geniální odpověď !"
No řekněte, můžou jít věci líp ? A můžu si přát víc, než pizzerii dvacet metrů od postele a plechovku piva za 65 eurocentů ?!?!.
